Život jde dál a láska má děj...
Život jde dál a láska má děl...
Tak jsem jednou slyšel že za jedno dobré období musí následovat deset špatných. Nevím proč, ale asi na tom něco pravdy bude. No kdyby něco, prostě je to fakt.
Po posledních nezdarech na všech frontách sem se neměl zrovna nejlépe, smutek, prázdnota, samota, nevěděl jsem prostě co dál. No ona je pravda, že to asi ani do dnes nevím, ale co. Ztratil jsem veškeré iluze o povolání, které jsem chtěl vždycky dělat a to není zrovna dobré. Přestal jsem studovat, jelikož jsem věděl, že na to žádnou školu nepotřebuji, že záleží jen na tom co umíš a ne na tom, kde ses to naučil. Je těžké, najít povolání, které Vás baví a chytit se tam a pak zjistit, že to asi zas tak v poho není. A co dál? Kde hledat? Co hledat? Hledat vůbec?
Je pak spousta otázek, na které se těžko hledá odpověď a člověka pak napadají různé věci, čím to změnit, ale všechny končí jako utopie. Zkusit něco jiného, ale na to nemam vzdělání nebo zkušenosti. Zkusit někde jinde, ale na to je zas potřeba odvaha nebo jazyky, odvahu sice mam, ale je to dost těžké, jít cizího prostředí úplně sám, to se mi moc nechce, takže jí vlastně nemam a jazyky... No mam často dost velké problémy i s tím jedním mateřským, natož pak s cizejma. No a pak mě napadla pro mě asi ta nejstrašidelnější varianta. Ani vlastně moc nevím, jak mě to mohlo napadnout, ale věřte tomu nebo ne, začal jsem přemýšlet o návratu do školy. Děsivá představa se tam po dvou letech vrátit. Ani si to moc nedokážu představit, a přesto mě to napadlo... Brrrrr úplně mě z toho běhá mráz po zádech. Jen si na to vzpomenu, sedět doma a učit se na testy, dělat domácí úkoly, chodit tam každý ráno tupě zírat do tabule a absolutně zoufale něco opisovat do sešitu, ježiš to je jak nějaký horor... Uaaaaaa
Jsem moc rád, že jsem v těch těžkých časech, které teď prožívám poznal, že mam přátele, na které se mohu spolehnout a kteří mě podrží. Poznal jsem, že mít dobré přátele je hodně důležité. Mít kolem sebe lidi, kteří tě v těžkých chvílích obejmou a podají pomocnou ruku, vytáhnou někam ven a pomůžou ti myslet na něco jiného, je opravdu strašně moc supr.
Je pravda, že ještě musím zpět na Christie, jelikož mi doktorka už dále nechtěla věřit, že mě záda mohou bolet déle jak měsíc, tak mě uschopnila a zbývají mi ještě 3 týdny ve staré práci. Mezitím budu mít dost času se po něčem porozhlédnout a zkusit najít místo, kde by chtěli barmana. Nebo aspoň číšníka no, ale to bych hodně nerad.
No nic, tak se vrátíme nohama na zem. Do ciziny se asi nedostanu, jinou práci asi dělat taky nemůžu, nepracovat, na to se asi taky dlouho hrát nedá, takže hledám práci, značka spěchá!!!
Dejv